Kráska jménem Aurora Borealis

19:03 5 Comments

Když jsem se rozhodla strávit většinu zimy v severním Finsku doufala jsem, že se mi poštěstí ona vyhlášená, avšak trochu tajemná, světla severu spatřit. Po měsící a půl bez jakéhokoliv náznaku jsem pomalu vzdala každovečerní sledování zamračené oblohy a přestávala věřit, že se mi poštěstí je vidět alespoň jednou, natož si splnit jeden ze svých největších snů a vyfotit je. A pak najednou - byla tady. Měla jsem štěstí hned několikrát a tenhle zážitek zůstane jedním z mých největších. A protože za tu dobu jsem se myslím i něco málo naučila, ráda bych se s vámi o to podělila a třeba i vám se jednou poštěstí!


Co to vlastně je, polární záře?
Při erupcích na slunci se uvolňuje proud částic - protonů, elektronů a héliových jader, tzv. sluneční vítr. Setká-li se (po nějakém čase, průměrně po třech dnech od erupce) s magnetickým polem země, jeho část je zachycena a po spirálách stáčena k magnetickým pólům. Při interakci s atmosférou pak vznikají elektromagnetické světelné vlny, které pak vidíme právě jako polární záři.

Někdy je k vidění pouhý oblouk, jako duha, někdy svislé pruhy, a někdy tancuje, pomalu i rychle, krouží po obloze, mizí a zase se objevuje. Můžeme ji pozorovat desítky minut a nebo také několik vteřin. Intenzita může být malá, kdy opravdu i obyčejná duha je zajímavější, a nebo vysoká, kdy se chce člověku křičet radostí.

Kde jsou nejlepší místa pro pozorování?
Z principu vzniku záře vyplývá, že nejlepší místa k pozorování jsou právě nejblíže k oběma pólům. Jižní polární záž, Aurora Australis, je k vidění v jižních částech Nového Zélandu, ale svojí četností a intenzitou ji ta severní, Aurora Borealis, hravě předčí. A pro Evropany je také mnohem dostupnější. Obecně platí, že čím víc na sever, tím lépe, jakmile překročíte severní polární kruh, šance jsou poměrně vysoké. Nejlepší je tak vyrazit do Skandinávie.


Kromě severní polohy je také důležité vyhledávat místa s co nejmenším světelným znečištěním, tedy dále od měst, konkrétně pak s výhledem na severní horizont. Intenziní zář můžete vidět i ve městech, ale zážitek v temnějších oblastech je mnohem větší.

Lofoty
Norské souostroví Lofoty (a sousední Vesterály) láká mnoho cestovatelů a má co nabídnout v létě i v zimě. Nachází se 100-300 km za polárním kruhem, přesto tu je díky působení Golfského proudu klima poměrně mírné. A protože na polární zář je někdy třeba si v noci venku trochu (i víc) počkat, je to veliká výhoda. O něco severněji se pak nachází další vhodné místo v Norsku, město Tromsø, ležící mezi nádhernými horami a fjordy. Stejně jako Lofoty stojí za návštěvu i bez záře.

Laponsko
Severní oblasti Finska a Švédska, neboli Laponsko, jsou nejčastějším cílem pozorovatelů. Kromě šance vidět Auroru nabízí i další zkušenosti a možnost poznat opravdovou zimu. Sobí nebo husky farmy, jízda na sněžných skůtrech, chůze na sněžnicích, noc v iglů, hrady z ledu, plavba ledoborcem nebo návštěva samotného Santy, to je jen výběr toho, co můžete v Laponsku vidět a zažít. Výborným tipem pak je národní park Abisko ve Švédsku, kde je velice často obloha bez mraků.


Island a Špicberky
Severní oblasti Islandu jsou k pozorování také velmi vhodné lokality a často v tomto období seženete i poměrně levné letenky. K procestování Islandu bych však zimní období nevolila. Cesty do vnitrozemí budou pravděpodobně z důvodu sněhu zavřené a spaní pod stanem v přírodě, velké lákadlo a způsob, jak na drahém Islandu ušetřit, při teplotách pod nulou také není pro každého. Norské souostroví Špicberky v Severním ledovém oceánu je pak pro dobrodruhy ještě více. 

Místa, kde lze záři spatřit se pak nacházejí samozřejmě také v Kanadě, na Aljašce, v Rusku nebo Grónsku a v případě intenzivnějších jevů i v severním Skotsku. Podívaná je viditelná i "se shora", existují úžasné snímky z vesmírné stanice. Tam se asi nikdo z nás nepodívá, ale noční let z Evropy do USA, případně pak Japonska či Číny, už šanci nabízí. 


Kdy je možné polární záři spatřit?
Obecně lze říci, že nejvhodnější jsou zimní měsíce, období od října do března. V některých místech lze něco vidět i v dubnu, ale protože na severu už jsou v tuto dobu dny poměrně dlouhé, nedostatek tmy šanci snižuje. Říjne/listopad a březen pak patří k těm nejlepším měsícům, také kvůli menší oblačnosti než například v lednu. Tvrzení ohledně března určitě potvrdit mohu. Pokud jde zrovna o Finsko, tak bych podzimní měsíce (včetně září) viděla jako vhodnější, protože není taková zima a jezera, kterých tu opravdu není málo, nabízí skvělou podívanou, když se na nich zář zrcadlí. Obě fotografie z článku, na nichž je vidět sníh, jsou ve skutečnosti pohledem na zamrzlé a zasněžené jezero. Zimní měsíce však nabízí dlouhé temné noci, obzvlášť polární noc v prosinci. Únor, tedy hlavně ve Finsku, pak naopak přináší největší zimu. Na svou první záři jsem čekala v -20 °C a odnesla to nemocí.

Jistý vliv na viditelnost má také aktuální fáze měsíce, obzvlášť intenzivní svit měsíce může světla lehce zastínit. V případě tmavých nocí spíš vykouzlí zajímavější podívanou, když se na obloze objeví obojí. V případě méně temných nocí však může být komplikací. 


Když jsem do Finska přijela, považovala jsem polární záři za něco téměř nedosažitelného, co ani místní nevidí nijak často a musíte se za ní honit do divočiny. Ale ono to tak vůbec není, přestože jistou dávku štěstí je potřeba. Většinu podívaných, včetně té nejlepší show letošního roku (podle místních) jsem pozorovala přímo z města, z našeho balkonu, který je orientovaný na východ a při vyklonění vidíte na sever až severozápad (tedy ideální směry, ne vždy jsou světla přímo na severu). A někdy také z okna pokoje. Jen jednou jsem včas vyrazila na zamrzlé jezero. Ale jak takové "včas" odhadnout? 

Předpověd pro polární záři existuje, je to však disciplína ještě méně spolehlivá, než předpověd počasí. (Psáno s hustou mlhou za oknem, zatímco dle předpovědi je už tři hodiny jasno.)  Je založena na sledování aktuální geomagnetické aktivity a slunečního větru. Porozumět všem grafům a tabulkám není až tak snadné, ale pro běžného člověka stačí několik základních poznatků.


Kp index
Nejednodušším ukazatelem je číslo kp, které vyjadřuje v jaké zeměpisné šírce je možné záři aktuálně pozorovat. Pro představu, ve výše zmíněných oblastech je třeba kp 2-4, pro pozorování v ČR musí hodnota dosáhnout alespoň 8. Tento údaj je velmi orientační a nelze stavět pouze na něm, dáva však zhruba představu, jestli vůbec šance k pozorování je.

Aurorální ovál
Na tomto odkaze můžete vidět 30 minutovou předpověď, která vyobrazuje ovál polární záře a jeho intenzitu, tedy pavděpodobnost viditelnosti založenou na aktuálních datech.

Vlastnosti slunečního větru
Přesnější než kp index je sledování vlastností slunečního větru, který aktuálně míří k Zemi. Hlavními jsou hustota částic (density), jejich polarita (bz) a rychlost větru (speed). Vyšší rychlost a hustota a naopak nižší (zápornější) polarita značí vyšší pravděpodobnost. Lze sledovat data z družice ACE (odkaz), od níž k Zemi trvá cesta větru zhruba 30 minut. Ze stejných údajů tedy vychází předpověď aurorálního oválu na výše zmíněném odkaze.

On-line kamery
Velice užitečné je sledovat kamery různých observatoří a stanic, které buď ukazují pohled na sever nebo celou oblohu a v případě, že je záře vidět, ukáže se na kameře. Nejvhodnější je sledovat kameru co nejblíže vaší pozorovací lokalitě.

Facebook
Sociální sítě mohou být velice užitečným nástrojem. Zde jsem sledovala skupinu s názvem Oulu Aurora Spotters, ale viděla jsem mnoho jiných skupin pro celé Finsko i Norsko nebo jiné konkrétní oblasti či města. Velkou výhodou je, že mnoho místních a hlavně fotografů se v předpovědích a údajích  poměrně vyzná a už mají jistý "čich" na to, kdy jde šance. Zpravidla jakmile se záře nad městem objevila, někdo se ve skupině zmínil, takže jsem hned věděla, že mám vyrazit na balkon.

Velice užitečným nástrojem je web aurora-service.eu, kde najdete třídenní předpověď kp indexu, ale i aktuální solární data a kamery. Přehledné údaje lze najíst i na spaceweatherlive.com, kde je také údaj označený jako "hemispheric power", vyjadřující celkový energetický příkon. Čím vyšší hodnota, tím lepší (pro představu 100 GW je už velmi intenzivní geomagnetická bouře).

Orientačním pomocníkem pak mohou být také různé mobilní aplikace, většina z nich ale svou předpověď zakládá pouze na kp indexu, nejsou tedy zvláť přesné. Doporučit mohu  například My Aurora Forecast, která mimo jiné ukazuje i aktuální oblačnost.

A kde se berou ty nádherné fotografie?
Myslím, že je důležité zmínit, že přestože polární záře je neskutečný zážitek, nikdy ji neuvidíte tak jako na těch nádherných fotografiích, jakých je plný internet. Není to kouzlo Photoshopu, je to zkrátka výsledek toho, že naše oči fungují trochu jinak než fotoaparáty a nedokáží ve tmě rozlišit tolik barených odstínů. Druhým důvodem je také to, že většina fotografií vzniká při expozici na delší čas, tedy v jednom snímku je zachyceno více světla než vidíme my v daném okamžiku.

Pokud si chcete pořídit pěkné fotografie, zmíním alespoň několik základních tipů. Určitě potřebujete stativ, alespoň gorillapod. Bez něj to zkrátka dobré nebude (viz následující fotografie vytvořená z ruky a ještě přes okno). Nejvhodnější je použít plně manuální režim, co nejnižší clonové číslo vám přístroj (objektiv) dovolí a delší čas, až do desítek sekund. V případě rychle se pohybující intenzivní záře ale delší čas určitě žádoucí není. Důležité je také manuální zaostření na nekonečno a ideálně širší ohnisko.



Jak můžete vidět v celém článku, svůj sen jsem si splnila a několik fotografií si pořídila. Nejsou dokonalé, moc dobře vidím, co vše by se na nich dalo zlepšit, ale v poslední době jsem svůj postoj k focení trochu změnila. Stále to mám ráda a pokud to jde, bez své zrcadlovky necestuji, ale snažím se dívat na svět o dost více svýma vlastníma očima než přes hledáček. A polární záře, obzvlášť ta nádherná podívaná, kterou jsme měli možnost pozorovat v půlce března, je zážitek, který si chci pamatovat ze svých dojmů a vzpomínek, ne fotografií. Chci zavřít oči a vidět ta zelená a někdy červená světla probleskující mi před očima, ne své ruce snažící se správně nastavit fotoaparát. Někdy je zrátka realita víc, i když možná není tak intenzivní, jako fotografie.

5 komentářů

Michelle B
AUTHOR
23. dubna 2018 18:46 delete Tento komentář byl odstraněn autorem.
avatar
Michelle B
AUTHOR
23. dubna 2018 18:47 delete

Bože můj, to je taková nádhera! Vidět polární záři je snad sen každýho člověka, co má alespoň trochu rád přírodu a cestování. A co teprv si ji moct vyfotit. ♥ Boží, fakt boží.
Každopádně kromě tý polární záře bych si taky dost užila vidět naživo soby, nebo se projet psím spřežením. A postavit iglů! ♥
Michelle B :)

Reply
avatar
Gabriela P
AUTHOR
27. dubna 2018 13:42 delete

To je nádhera!! My doufali, že uvidíme polární záři na Zélandu, ale bohužel se nám nepoštěstilo, což mě pak hrozně mrzelo. Ale doufám, že až se jednou podíváme na Island, že se zadaří:)

Reply
avatar
20. května 2018 18:00 delete

Kráááásný fotky! :) Já jsem byla v severních zemích už nespočetně krát, ale až minulý rok se mi poštěstilo a taky jsem tuhle krásku konečně spatřila. A to i přesto, že bylo září a všichni říkali, že to není na polární záře to správný období. A ejhle, bylo. Viděla jsem ji hned dvakrát. Poprvý na Lofotech a za několik dní v Karasjoku na severu Norska. Tam jsme se jí kochali skoro dvě hodiny při barbecue. Nezapomenutelný zážitek. :)

Reply
avatar
Noela
AUTHOR
11. října 2018 10:26 delete

wau, toto je aj mojím snom, dúfam, že ju raz uvidím :)
Krásne fotky k článku!
THE NOELA

Reply
avatar

Děkuji za každý komentář! ♥